Sunday, February 15, 2015

Foodporn again.

Po menší odmlce mě před pár týdny chytlo vaření, pečení a mixování. Měla jsem období kdy všechny moje jídla stály za nic a tak jsem docela stereotypně večeřela chleba se sýrem a paprikou. Jediné co jsem ze sebe dokázala vycucnout byla ovesná kaše. Momentálně mám zase chuť vařit a péct, nakupovat jídlo (to hrozně nesnáším, protože musím chodit daleko a pak to ještě všechno nést domů). Každopádně je tady zase foodporn, protože plno z vás se mě ptá na jídlo a na recepty. Nechci kecat, ale asi všechno by mělo být vegan, až na nějaké výjimky. Doufám, že ten přehršel fotek zvládnete. Nechtěly se mi vypisovat všechny postupy, recepty, ingredience, takže pokud máte jakoukoli otázku, tak klidně do komentářů, na ask, na facebook, mail, kamkoli.

Saturday, February 7, 2015

Grey is new black.

Některý den cestou ze školy jsem přemýšlela nad existencí svého blogu. Jestli platí to, že v nejlepším se má přestat nebo jestli je to ta věc, která prostě ke mě patří a nemám ji opouštět. V tom přemýšlení mě napadlo, že mi chybí i takové ty klasické články co jsem dřív psala. Už to bude určitě dost dlouho co jsem fotila poslední nové věci, které jsem si koupila, tipuju konec června před odjezdem do Itálie. Tím pádem je to víc jak půl roku. Do Vánoc jsem si toho moc nekoupila, spíš jen pár triček a občas něco v secondhandech, ale po svátcích mě chytlo nějaké nutkání. Pro vysvětlení všechno co jsem si koupila bylo za minimální cenu, psát to nebudu, protože by zase někoho mohlo napadnout, že se chci chlubit, ale když vás cena bude zajímat ráda odpovím. Ze všeho jsem absolutně nadšená, upřímně by toho bylo víc kdybych dostala peníze z !letní! brigády, ty už jsem obrečela a tak i ušetřila.

Friday, January 30, 2015

Thinking out.

Leden byl zase úplně jiný, než předešlé měsíce, ale stejně krásný. Strávili jsme asi tak desítky hodin v ulitě, což znamenalo ty příjemné chvilky. Pak se začalo hlásit pololetí. To bylo asi jako by mi každý den někdo dral kůži z těla. Spala jsem průměrně tak 4h, učila se do rána a jelikož kafe nepiju, umírala jsem každý den ve škole. Tím, že kofein moje tělo moc nemá rádo přesměrovávám se na cukry, tím hůř. Když se učím, tak je to jedna tabulka čokolády za druhou, pak něco slaného, zase něco sladkého a ještě se pořádně napít, nečeho kde se cukry nacházejí. Po třech týdnech jsem byla jako hadr, otrávená, unavená a smutná. Mezitím jsem stihla tak dalších x akcí, dva plesy, výlet do Brna a vyhrát střelecké závody. Pro mě to byl jeden z nejlepších pocitů. Střílela jsem naprosto s klidem, bez dalekohledu a vlastně jsem netušila co tam je a není. Když mi řekli, že jsem první málem jsem se jim chtěla vysmát, já a první? no jasně. Postupem času jsem na sebe začala být pyšná, nikdy se mi to nepodařilo a natož tak na domácí půdě. Nepopsatelný pocit plný štěstí a radosti.