Monday, October 27, 2014

Free as a bird.

Všechno co dneska uvidíte jsem fotila v soboty, plus mínus týden zpátky. Přesně tak jak jsem si řekla, tak jsem udělala. Strávila jsem hodinu sezením a čekáním na zachycení perfektního západu, asi takového jaký všichni v tom týdnu postovali na svoje instagramy. Ničeho ohromujícího jsem se nedočkala, avšak jsem se z toho snažila vycucnout co nejvíc. Teď přichází to skvělé období mlh a to mě neskutečně baví, jenže přivstat si ráno kvůli mlze asi sama nedokážu. Důvodem absence slov i fotek je nadměrné množství aktivit, škola a lenost. A taky další víkend strávený v okruhu lidí,díky kterým je tenhle rok tak výjimečný a nejlepší ze všech uplynulých. Za tu dobu jsem stihla sníst zase kila nových jídel, tentokrát čokoládové preclíky, ty mě provází skoro i ve spaní, nakoupit pár nových věcí, hromadu jich prodat, naplánovat co budu dělat následující víkendy a nekonečně přemýšlet. Každopádně jsem se skvěle bavila, marně přemýšlím kdy naposledy jsem se takhle upřímně nasmála. Těším se na podzim, na zimu na každou chvíli strávenou ve správné společnosti.

Friday, October 17, 2014

Sweet Child O' Mine.

 Shodou okolností se zase pozastavuju nad hromadou věcí. Občas si říkám jak by bylo milé si všechno zapisovat, ale nikdy to nedělám, nedokážu snést tu představu číst si něco co jsem napsala znova. Nikdy nečtu články co píšu a neopravuju chyby, nejspíš by to ztratilo tu pointu, která je nejdůležitější. Nedávno jsem měla hromadu času (vážně?) a taky plno světla v pokoji, hezkého světla, úplně vybízelo k focení. Objekt byl jasný od začátku, ale to co z toho vyleze nikoli. Každý den si říkám jak moc si času si na focení vyčlením, jak moc času na běhání si vyčlením a jak budu kreslit a malovat, jasně. Fotím sebe v rozestavěném pokoji, běhám jednou za měsíc a kreslím když jsem nemocná. O víkendu bych strašně ráda někam vyrazila úplně kamkoli, hodně fotila, procházela se lesem, válela se v trávě a ideálně ne sama, na to až moc ráda mluvím. Večer si rozbalím všechny návrhy, přenesu je na látku za doprovodu všemožných skladeb minimálně 15 let starých. Potom možná něco "malého" sním. A běh? Ten nechám radši na jindy.
Jednoznačná myšlenka týdne. Jak poznáte, že děláte věci dobře? Chodíte domů pozdě, všechno vás bolí a na tváři máte možná až moc ustrnulý úsměv. Pro vysvětlení druhá část věty se týká aktivity fyzické, část poslední té psychické a ta první je ideálně spojení obou.

Friday, October 10, 2014

Nobody to love.

Slova pro dnešní příspěvek budou strohá, jelikož jsem se k minulému příspěvku dostatečně vyřádila. Čeká vás asi jeden z nejdelších postů, popisuje září, nádherné září. Zase se toho stalo tolik a tak se můžete na všechny momenty podívat na fotkách včetně trefných popisků. Na mě už se směje další páteční večer se skvělou společností, víkendové závody a setkání. Mám se skvěle a doufám, že to takhle půjde pořád dál a dál. Co vy a vaše září?