Wednesday, January 6, 2016

Jaký byl?

 Jaký byl můj rok 2015?
Trochu mě mrzí, že jsem nedokázala překonat rok 2014. Čtu všude okolo sebe články jak byl rok 2015 nejlepším rokem života a u mě to tak nebylo, ale byl pro mě asi nejsilnější, co se pocitů a událostí týče.
Začalo to tak nějak zhurta. Probudila jsem se ze snu a zjistila, že je tady pololetí třetáku a hoří mi za zadkem. Celý leden jsem doslova hltala všemožné předměty a v průběhu písemek dojila odpovědi. Ale stihla jsem být na snad všech plesech v okolí, vypít (ani neodhaduju kolik litrů) vína. Uspořádala jsem společně s kamarádkou a její rodinou ples. Strávila jsem perfektní víkend na lomu se sněhem a farním plesem, kde jsme čekali hrozně dlouhé fronty a šťouchali se v řadě na vlek. V březnu se snad ani nic nedělo, nevidím žádné fotky. Asi jsem zase po večerech nasávala matematické vzorce a tvořila geniální taháky do fyziky. A v dubnu mi bylo 18. Neměla jsem řidičák, ale dostala jsem svoje vlastní auto, bylo to něco co neumím dost dobře popsat. Asi jako když vám rodiče poprvé dovolí se namalovat (většinou to přeženete, já jsem nemohla, ridičák jsem ještě neměla :D). Stihla jsem francouzský koncert s malou oslavou, ty nejlepší přání k narozeninám a tak nějak jsem měla úplně všechno. V tu chvíli už jsem měla zlomenou ruku a moc dobře jsem to věděla! Ha, teď to na sebe můžu prásknout. Takže když jsme následovně s mamkou, tetou a američankama odjížděly na roatrip do Budapešti měla jsem s sebou tu nejlepší sádru. Vtipkuju. Bylo to fakt na nic, protože pravačkou dělám všechno, nemohla jsem teď ani normální věci, natož tak dodělat ridičák. Takže jsem zažila nezapomenutelný roatrip a čtrnáct dnů se sádrou sádřičkou. Mimochodem, ruku jsem měla zlomenou od března, respektive malou zápěstní kůstku. Mám pocit, že tady začal teprve můj život (krom těch plesů, to jsem se cítila vždycky hrozně flawless). Všechno pokračovalo výletem do Polska, Osvětim. Jeden z nejlepších zážitků, celkově. Nikdy nezapomenu na tu atmosféru, jak jsem se tam cítila. Plynule na všechny ty pocity navázal náš Majáles. Když se řekne to slovo vybaví se mi pivo, hodně piva, na oblečení. (Ok, Majáles byl v květnu, nevadí :D). Každopádně vrhneme se na vodu. Tam jsem se těšila nejvíc z celého gymlu. Jelikož bydlíme u hranic se Slovenskem byla jsem odvařená už jen z toho, že pojedeme na Vltavu 8h v bude mé nadšení mírně uzemnilo, avšak, byl to další nezapomenutelný zážitek v obrovském stanu, zimě, dešti a na raftech. Mohli jsme být totální špíny, chodit na záchody krást toaleťák a vařit jídlo ve stanu. A po vodáku? Vysvědčení, propíchnutí nosu a hurá na tábor. Další z mých poprvé. Skautský tábor. Nezapomenutelných 17 dnů v obležení dětí, nové zážitky, zkušenosti, nekonečné záchvaty smíchy. Když jsem přijela, šekrábla špínu, zabila škvory, kteří se v intervalech vynořovali z mých věcí jsem začala pracovat. Tahle kapitola asi nepotřebuje komentář, výjimečně. Práce v pekárnách a následovně v restauraci byla rozhodně zážitek, který pomyslně zastrčím do přihrádky vyzkoušeno. Během srpna jsme objeli snad všechny koupaliště a přehrady, opalovali se a cachtali ve vodě. Viděla jsem Helenku se Sárkou. Na konci srpna jsme jeli do Dalešic na skok z mostu. Volně přecházíme do mé práce kde jsem chytila obrovský zánět do kloubu u palce (pořád tam je), takže moje noha byla vlastně tlapa. No a začal nám maturitní ročník, studená sprcha v podobě rozvrhu typu noční můra. Hodně jsme si vynahrazovaly prázdniny a chodily na různé party. A guess what? Udělala jsem řidičák, na počtvrté. Pán byl opravdu moc hodný a milý. Často na něj myslím, protože moje peněženku podojil moc hezky. Začalo období velkolepých výletů, projeli jsme 6 velkých rozhleden, 2 skály, lom a oblíbené části našeho kraje. Jo a byli jsme v Praze! Viděla jsem se s Eliškou <3 obešla plno neznámých míst, přejedla se indickou kuchyní a byla hrozně šťastná. Teď už snad zbývá jen zmínit přípravy na stužkovák a samotný večírek. Zařazuju do složky nikdy nezapomenu, protože to mělo neuvěřitelné kouzlo. Jen jsem se stihla ohlédnout a byly tady Vánoce a Silvestr.
Jaký vlastně byl? Neobyčejný.
Chtěla bych snad jen dopsat, že nezáleží jak velké věci žijete, ale na tom jak velký kus srdce do toho dáte.

(Následuje sestřih toho nejlepšího z nejlepšího v celé své kráse. Buďtě šťastní, veselí, mějte rádi svůj život, protože bez lásky to nejde)

Saturday, October 31, 2015

Open yourself.

Občas mi všechno trvá. Tak dobře, ne jen občas, asi tak pořád. A to je i tento případ. Právě jsem po dlouhé době přečetla všechny poslední Elišky články. Té to totiž na rozdíl ode mě netrvá měsíc, ale jen pár dní. A tak jsem zase dostala chuť psát.
Před pár dny, nebo hodinami? Teď si vůbec nemůžu vzpomenout jsem si přečetla větu: "Zajímá mě kdo bude stát po mém boku za 10 let". Upřímně vážně mě to zajímá. Tím se mi teda do hlavy dostala myšlenka (kromě této tam mám ještě myšlenky jako: chuť na čaj, na salát, na sýrové taštičky), kterou nemůžu pustit. Omlouvám, se, že jsem sem vpustila jídlo, přetrhala větu a vám i myšlení, dvakrát. Často si představuji budoucnost. Přiznala bych, klidně teď a tady, že žiju z části budoucností. Jsem člověk, který se rád těší. Onehdy jsem dostala otázku co mě nejvíc baví na cestování, odpověděla jsem to, že se na to můžu těšit. Když mi bývá mizerně myslím na to jak někam pojedu s někým koho miluju, jak bude vypadat můj stužkovací ples, jak se budu na podzim měnit ve vysokoškolačku a o prázdninách nahánět děti na táboře. Ale žiju i z toho, že jednou budu dělat co mě baví, mít rodinu o kterou se budu starat a ještě předtím si splním spoustu snů. Někdo říká, že přemýšlet nad něčím dopředu přináší zklamání. Avšak nic nepadá jen tak do klína (dobře, o tom by se dalo polemizovat). Taky jsem často čekala, že hora přijde k Mohamedovi. Víckrát nepřišla, než přišla. A tak dnešní myšlenka zní: "Dělejme to co formuje naši budoucnost a zároveň nám v přítomnosti kouzlí úsměv ve tváři." (Napsala Peťa, která za celou sobotu stihla jen napsat článek na blog).
 Tím jsem nechtěla všechny slova předtím shodit. Jen ukázat to, že i když ten den, nebo i období stojí za starou bačkoru pořád je tady něco na co se máme těšit, z čeho můžeme být šťastní, co můžeme budovat, zažívat, formovat a tvořit.
Považuju se za nezlomného snílka. V některých situacích jsou to právě okamžiky z budoucnosti co mi drží úsměv na tváři. Rozhodla jsem se, že chci být na sebe pyšná (což mi dělá problém) a tak se snažím být lepším člověkem. Abych v budoucnosti, když mi bude smutno, mohla kouzli úsměvy na tvářích minulostí a taky aby po mém boku za deset let stál někdo koho miluju.

Tuesday, October 6, 2015

Losing my religion.

 Chtěla bych vám zase vyprávět. O pocitech, změnách, poznání a možná i o lásce, tak jak byste to možná nečekali. Často jen sedím a přemýšlím, pořád mám plno problémů a krásných chvílí v hlavě, vlastně se mi nikdy nestal opak. Nikdy v životě. Běžně se mi zdají sny, většinou si je pamatuju, občas sním i po cestě ze školy (do školy to nejde, to spím, mám se spánkem seriózní problém). Napadá mě co sny znamenají, co vypovídají. Avšak tyhle zákoutí jsou pro mě tak trochu nedešifrovatelné území. Tak přeskočme tam, kde už jsem své myšlenky zformulovala.

Asi tak půlhodiny před tím jsem se tady snažila popsat problém mé rozpolcené osobnosti, myslím, že to není to co chcete číst. I když ta, bylo pár vtipných pasáží. Třeba o zpěvu, který mi normálně nejspíš i jde, ale nejsem si tím jistá a když jsem opilá tak mi nejde, ale to si zase myslím, že mi jde. Znáte to. Taky o ponožkách, obě části mě mají pár společných rysů a právě obě dokážou nosit jedny ponožky víckrát za sebou. Vtipkuju, žádné z těchto věcí se nedějí běžně. Naštěstí.

Tím jsem získala pojítko. Chtěla jsem se totiž prokousat k podstatě celého článku. Dřív jsem měla problém zkoušet nové věci a tak se projevovala jedna část mé osobnosti. Momentálně se projevuje druhá část, ta chce úplný opak. A tak jsem ji tím začala krmit. Všimla jsem si, že od té doby mám docela problém zůstat u jedné věci, protože moje osobnost slintá po neustále odlišných a nový věcech. Stereotyp jí nahání husí kůži. A tak teď dělám nová rozhodnutí, zkouším věci o kterých jsem si dřív myslela, že do toho dloubnu jen polštářkem na prstu a změním se v kámen. Překvapivě v nich nacházím jiný směr. Ten, který vás vevnitř pohladí, zahřeje, nažene husí kůži a vykouzlí úsměv na tváři.

Chtěla bych jen jediné. Zkoušejte nové věci, ale jen když jste přesvědčeni a otevřeni událostem, které budou následovat, nejhůř to může dopadnout jen tím, že dospějete k tomu, že jste dané věci dali šanci. Nelitujte věcí, které vám prošli rukama i když byli špatné, Pokaždé vám dali nové pohledy na věc, zážitky a v neposlední řadě další sílu, i když to tak na první pohled nevypadá. Nelitujte ničeho, protože i když se vám třeba rozpadl jakýkoli vztah, ten společně strávený čas ve vás zůstává, tak běžte a využijte toho!