Monday, June 13, 2016

After all.

Psát článek po dlouhé době je pro mě vždycky naprosto vzrušující pocit, ale na druhou stranu se často bojím jestli jsem nevypadla ze cviku. Ale i přes to bych vám ráda povyprávěla co se v posledním měsíci stalo, a že toho nebyla málo.

Ta nejdůležitější věc, mám MATURITU, oujeeeeeeee, i přes to, že v tomhle období jsem viděla nejvíc videí na youtube za celý svůj život. Měsíc neuvěřitelných pocitů, změn nálad, nestíhaček, šití, psaní a učení, ani nevíte jak moc se mi ve čtvrtek devatenáctého ulevilo, i když jsem si první minuty svého pomyslného vítězství neuvědomovala. Byla jsem naprosto šokovaná průběhem samotných zkoušek. Hned jako první jsem si vytáhla gotiku v ČR-moji nejoblíbenější otázku, společně s obhajobou mých prací to byl naprostý sen, stejně tak jako angličtina a francouzština, kde jsem si mile popovídala. A ten pocit když jsem si vytáhla "Návštěvu staré dámy" byl prostě k nezaplacení. Avšak přes to všechno byl pro mě nejsilnější okamžik právě ta chvíle, kdy nám oznámili výsledky, gratulovali a pochválili naše práce, dokonce jsem dostala mnoho krásných komplimentů i nabídek na šití na zakázku, v té chvíli jsem zadržovala slzy štěstí.

Vždycky jsem byla za gympl ráda, protože Péťa je líná a to, že jsem nemusela dělat žádné přijímačky mé nátuře velmi lichotilo. Možná jsem měla sklony k prokrastinačním technikám už dříve. Když se otočím zpátky bude mi to všechno tak chybět. Ještě teď vidím jak jsme jeli jako malí chtiví studentíci na svůj první lyžák a jak jsme o pár let později už jako dospělí jeli na tolik opěvovaný vodák. Ruku v ruce s těmito zážitky jde i stužkáč, nebo třeba maturiťák či poslední zvonění. Vlastně jsem tím chtěa říct ať si užíváte možností, které jsou vám dány. Ony občas od pohledu nemusí být vůbec lákavé, ale o to víc vás můžou překvapit.

Friday, May 6, 2016

Yes I made this.

S velkou slávou, dobře jen s velkým nadšením vám konečně představuju celou svou maturitní práci, díky, které (doufám) odmaturuju.

Všechno to začalo už roky zpátky. Byla jsem docela maličká a mou lásku k šití určitě vzbudila moje mamka. Šila mi snad všechno co jsem jako malá nosila. Doteď si pamatuju jak v první třídě letěly zvonáče, to bylo. Chtěla jsem je ukrutně, ale žádné jsem si v obchodě nevybrala. Byla jsem smutná, avšak mamka mi následovně spíchla ty nejlepší červené zvonáče ever. Všechny holky mi je děsně záviděly. A já jsem byla šťastná, že je mám a že mám svoji nejšikovnější mamku.

O pár let později už jsem chodila do kroužku šití kde jsem si připadala velmi negramotně, což se na mých výtvorech občas dost podepsalo. Světe div se, nakonec jsem si ušila červený zavinovací komplet, ten si taky pamatuju doteď, byla jsem z něj odvařená.

Příběh pokračoval někdy ve druháku na gymplu. Chodili jsme do tanečních a mě bylo jasné, že do bílého dortu být oblečená nechci. Tím vůbec neurážím ty, kterým se to líbí, protože je to v pořádku, stejně tak jako mě se líbí ty moje. Daly jsme s mamkou zase hlavy dohromady a vznikly jedny z nejvíc okouzlujících šatů, které jsem kdy na sobě měla. Mimochodem tady na blogu se objevily právě v článku z kolony. Tady.

Když jsem před začátkem třeťáku vybírala semináře, tak mi bylo jasné, že dějiny umění a výtvarku určitě uživím, minimálně svým nadšením. V té době se mi v hlavě vyvíjel plán, takový malý až nenápadný. Byla to pro mě docela velká challenge.

Nadešlo období čtvrťáku. Podzim. Blížil se stužkáč a mě pálilo to, že šaty stále nejsou ušité. Vize i návrhy mluvily jasně, mé činy nikoli. Po pár týdnech přemlouvání jsem začala. Čtete správně, přemlouvala jsem se, protože jsem se bála, že to pokazím. To jestli se tak stalo nebo ne můžete posoudit na fotkách. Celkově během 6ti měsíců vzniklo 8 sukní, dva topy a jedny šaty. Pro mě to je neuvěřitelný kus práce a už teď mám připravené další projekty na léto, nebo možná i na svaťák.

Jinak jsem se snažila dát do svých prací i nějakou myšlenku. Tím pádem většina kousků je z různých látek ulovených ve slevách nebo částí oblečení, které jsem nevyužila, ale vím, že je využiju v jiné formě. Taky jsem se pokoušela o použití zbytků, které mi třeba zůstaly ze sukně na maturitní ples a tak vznikly vestošaty, které mě ohromě baví.


Monday, April 25, 2016

The power of words.

 Pár týdnů jsem se neozvala. Z jednoduchého důvodu, neměla bych vám co předat. Většina mých dnů byla velmi nezáživná, plná poběhování po rehabilitacích střídavě se školou a návštěva nemocnice můj poslední měsíc střední školy vyšperkovala.

Avšak, nechci být negativní. Sem na blog chodím právě z opačných důvodů a to předat něco hodnotného, pozitivního, veselého. Upřímně z většiny komentářů, které jsem u minulého článku četla jsem nemohla popadnout dech. Pro mě je to občas něco jako sen, nemůžu uvěřit, že někdo tak obyčejný jako já může někomu tak změnit pohled na svět. Stejně tak jak se to má naopak. Zrovna minulý týden jsem si zkoušela maturitní test z angličtiny a část reading měla nadpis "The Power of Words". Utkvělo mi to v paměti právě pro účely dnešního článku.

Vždycky, už od malička jsem byla nadšenec do čtení, přečetla jsem často to co jsem kde viděla ležet a milovala jsem naši domácí knihovnu. Když jsem ještě neuměla číst vybírala jsem zrakem, teda spíš barevných citem. Rudá látková vazba se zlatým písmem, vyjímala se mezi knihami stejně tak jako se vyjímal a vyjímá můj vkus. Tenkrát jsem ji otvírala, hladívala zevnitř i zvenku a snažila se číst. Přešlo pár let a já jsem si na ni zčistajasna vzpomněla, ani nevíte jak krásné bylo zjistit co se vlastně skrývá pod tou vyzývavou vazbou. Znova jsem se cítila jako malá blonďatá Peťa.

Čtení pro mě bylo pokaždé útěkem z reality, kterou jsem jako snílek nikdy neměla ráda. Často jsem po přečtení přemýšlela, popouštěla uzdu fantazii a snila. Přistihla jsem se, že to dělám doteď. Povinná četba pro mě nebyla utrpení, jako pro mnohé z mých vrstevníků, ale spíš takový návrat k mému mladšímu já i impuls pro mé budoucí já. To je pro mě to nejkouzelnější.

Síla slov je neuvěřitelná, Když si uvědomíte jak vám může pár zpočátku prapodivných slov v docela malé opotřebované knize změní pohled na věc, nebo když vám jen někdo blízký třeba napíše nonsensovou básničku a ta vás pobaví. Je to všude kolem nás a to mě neuvěřitelně baví!